Nejdřív jsem sem o tom nechtěla vůbec psát. Ale nedalo mi to.
Takže se s Vámi podělím, o ten k popukání zážitek.
Byla jsem nucena jet se svojí infantilní máti tramvají, ale není zrovna hezký pohled na ženu, co má růžový triko a celá je taková vesele oblečená, a na dívku, která má černý stíny, celá v černym a má obojek na krku. Vypadaly jsme, jako že utíkáme z blázince.
Když jsme došly ke zbytku familky a přátelům, tak si nás tak prohlíželi apod. Já byla nucena je všechny obímat. Ale můj děda nebyl schopen ani podat mi ruku.
Ale nakonedc jsme se jenom smáli. Bavili jsme se o tom, jak babička chodila oblečená v mém věku (XD) a taky o květináčích. Pak jsme se snažili zapálit svýčky, ale jaksi se nám to tam nevešlo. Potom bábi zkoumala, zda-li ta kytka ještě přežije, či ne, nakonec docílila toho, že ano, takže jí tam schovala :D
Já si kráčela pyšně k tramvaji, že nikdo nebrečel, i když chvílemi i mě stekla slza.
Potom na zastávce ke mně přišla jakási bábi a říká že moc dobře nevidí, ať jí řeknu, až pojede jedenáctka. Potom mi tam vyprávěla, že jede za přítelkyní na Solidaritu XD
Tak jsem si tak jela tramvají a najednou volá Kritýsna. Prej trochu posuneme čas na zejtřek. Mám bejt v 10:00 před naší školou, což znamená, že budu stávat přiměřeně v 08:32:29.
To je moc brzo. Na mě :D
Ale jinak zejtra mi budou pumpovat žaludek... Kecam XD Jenom se asi pobleju z těch všech atrakcí :D
Psychoooo!!! :D
Jsem trochu veselejší. TROCHu jsem se nalila zelenou XD XD XD
zatím se mějte :D:D
Žádné komentáře:
Okomentovat