Prázdno? Že by?
Nemám slov, skutků, ničeho.
Nemám slov, skutků, ničeho.
Vůbec netuším, co se to děje. Mám pocit prázdnoty, necítím pocity.
Nejsem si jistá, jestli to něco vůbec znamená. Třeba je to jenom puberta. Mám ale takovej vtíravej pocit. Pocit konce. Konce něčeho, co nemá skončit.
Uvnitř sebe necítím jedinou věc. Možná je to tím, že všechno pohltil smutek, a jak už je ho tam příliš, ani si neuvědomuju, že jsem smutná.
Každopádně si užívejte života. Protože ten můj už se nedá žít. Bloudí v něm moje ubohá duše, co čeká na ten moment.
A tak moje tělo necítí pocity.
Uvnitř sebe necítím jedinou věc. Možná je to tím, že všechno pohltil smutek, a jak už je ho tam příliš, ani si neuvědomuju, že jsem smutná.
Každopádně si užívejte života. Protože ten můj už se nedá žít. Bloudí v něm moje ubohá duše, co čeká na ten moment.
A tak moje tělo necítí pocity.
Proto se mějte...
...krásně.
Zdraví vás ta nulová existence bez smyslu života...
...krásně.
Zdraví vás ta nulová existence bez smyslu života...
Kamarádi by tě měli podržet, pokud o to stojíš. Mno, nevim, mně nikdy nepodrželi. Já se nepovažuju za tvého... Kamaráda... Ale co se týče kamarádství , rozhodně tě mám radši, než všechny spolužáky vyjmou Adélky dohromady. Nikdo za to, abyc¨h je měla ráda, nestojí. Chmm?
OdpovědětVymazatOpravdu mě zaráží, že máme podobné myšlenky... v jednom příběhu (Jantarová propast) píšu o holce, co je jako já, ale dostane naději (do třídy přijdou upíři, do jednoho se zamiluje a on do ní, jenže to navzájem nevědí a potlačují,... kýč, kýč, kýč) - označení "naprostá troska a podřadná existence" je výstižné. A tím pádem to sedí i na mě...
OdpovědětVymazat