Jsem v koprovce, aneb v naprosté prdeli...

Monsters calling my name...

Mám v sobě prázdnotu. Sice i temnotu, ale ostatní city jaksi vyprchali... Podle názvu skupiny Evanescence, aneb Vyprchání.
Cítím, že bych měla něco změnit.
Snad už jen vykradu banku a vykoupím metalshop...
Ale to asi není ono. Zdá se mi, jako bych měla všem ukázat, že nejsem zrovna normální. Že ve mě ta temnota je. Přijde mi, že si to lidi neuvědomujou, i kdyžy to vědí. Snad jen pár osob se mě bojí... Ale možná ani ne kvůli tomu. Chci, aby věděli, cop ve mě je a drželi se dál. Nemám chuť se kamarádíčkovat s těmi, co mi nerozumí. Možná mi nerozumíte ani Vy. Ale to je jiná. Nechci to vysvětlovat, zapoměla bych o ščem jsem chtěla psát...


Procitne ve mě ďábel a poletím do oblak...
Víte, mám pocit, že si toho lidi nevážej. Ale nač by si toho měli vážit, to mě nenapadá. Snad proto, že tvořím společnost tohoto světa. Mohli by tolerovat, že nejsem stejná a nemít tupý narážky.
Kdybych opravdu chtěla být jako oni, nešířila bych negativní energii, a hlavně svoje negativní vlastnosti, činnost a další negativní věci.
Všechno spočívá v tom, že si je nechci připustit k tělu. Nebo ne? Třeba mi vážně vymřeli pocity. Mám v sobě prázdno, nevím co dělat, ani nad čím přemýšlet. Za normálních okloností bych za jeden večer bez dobré společnosti vymyslela aspoň tři úchvatné způsoby sebevraždy, nebo svého pohřbu. Ale ono nic. Jen tady sedím, poslouchám Evanescence, někdy se mi objeví slzy v očích a já nevím proč.
Myslím, že není dobře, že mě lidi berou jako normální holku. Lžou sami sobě. A mě taky. A pak nemám být cvok.
Teď to snad vyznělo, jako by to všechno bylo v mojí hlavě. Že jsem naprosto normální, ale chci být taková a tak to píšu. Nechtěla bych taková být, ale je mi vcelku líto, že normální nejsem. Třeba psychicky jo, o čemž pochybuju, ale jsou věci, ve kterých nikdy normální nebudu. A ani být nechci.
Musej si přeci uvědomit, že nemá cenu se snažit se mnou mít něco společnýho, navíc když jsou úplně jiní. Mají spousty přátel, srandovní příhody, usměvy ve tvářích, barevné sny, smysl pro humor, a nemyslí na to, jak se zabijou... Třeba se jim zdám tak dívná,. že se snažej mě poznat. Což by vysvětlovalo, proč mě všichni odkopli. Přišla jsem na to... Jo. Lidi se snažej bejt v mojí blízkosti jenom, aby zjistili jaký to je. A nelíbí se jim to. I když se přetvařují, jaká jsem úžasná. nejsem. Jsem ubohá. A vím to. ALe mám se ráda. Přijdu si jako obyvatel planety, kterou jsem si vymyslela a jsem na ní já a nikdo jiný.
Ta planeta se bude jmenovat jako jedno cd od Evanescence... Tedy: Anywhere but home
Už jsem se asi uklidnila...
Ale prosím, pochopte to. Nechci aby si mysleli, že jsem stejná jako oni. Je to nepříjemný. A bolí to. Uvnitř...