Sedím tady, koukám se ven a nevím, proč mi tečou slzy.Do toho mi tady řvou všechny možný interpreti krom skupin Evanescence, HIM, Marilyn Manson, Deathstars, The.switch, Sirenia, Angtoria, Echoes of eternity, takže mi tady holt řvou jenom Nightwish (ne všechny možný. jenom se mi líbila ta věta, tak jsem ji napsala...).
Nevím co se to děje. Je mi hrozně.
Nemám s kým si povídat. Imaginální přátelé dnes ráno vypadli, takže budu mluvit do prázdna, čili do té krásné řvoucí písničky.
Fakt netuším co dělá ta slaná voda, aneb malé kapky slané vody, na mích tvářích (možná je to mých, ale to zní divně.).
Kde se to bere? Kde se beru já? Co dělat... Smrt? KONEC. Záhuba. Nemám slov, skutků, gest.
Jsem nějaká podrážděná, až znuděná, ne-li bezcitná.
Vážně jsem ten nejhorší člověk na planetě. Jsem horší než Robert. Možná trochu jinak, ale ve svojí podstatě jo.
Mám chuť porozbíjet pár oken, zabít pár lidí, obejmout pár lidí, zneškodnit se.
Jdu přemýšlet o svém nitru. To zase jednou bude sranda, uvědomit si, že se to se mnou nedá vydržet.
Ale narodila jsme se taková a tak taková budu i když toho hodně ztratím, jako že už jsem o pár důležitých věcí a osob přišla...
Mějte se lépe než-li já.
Smrti zdar, děti temnoty...
jej tak to díky ;)
OdpovědětVymazatpřečetla bych si ten článek ale zrovna se pachtim s oběděm ... ale během dneška se k tomu uročitě dostanu a nesnaž se mi to rozmluvit ;)hehe ale jak koukám na pozdrav si tentokrát nezapoměla :D
Ufff, to jsem si oddechla, že jsi napsala svůj pozdraf... Dnes jsem byla na kolečkovejch bruslí a každej druhej teen na mě řval EMO. a já je vraždila pohledem... A celkem jsem si přála mít v ruce nůž.
OdpovědětVymazatEehm, jak jsem taky zažila, dobrá nálada asi není věčná... očividně Tě taky přepadá taková ta nálada, kdy už ani nevíš, co máš dělat, všechno, co děláš, je zbytečný etc...
OdpovědětVymazatjé já sem hrozná hlavně že sem řekla že to dočtu :D prdlajs sem udělala :D no každopádně sem tu zase dlouho nebyla ... sry ... i když tobě je to asi jedno :)
OdpovědětVymazattydle stavy znám. prostě se mi chce brečet aniž bych věděla proč. a když to zadržim, sem nervní, podrážděná, na všechny sem hnusná, ze všeho sem uplně jako bych měla všeho dost a nakonec brečim nejmíň desetkrát ... prostě pokaždý, když si řeknu ža todle snad neni možný. že to už nepřežiju (ačkoli si to řeknu u všeho třeba i když mi jenom matka řekne láskyplně, zlatíčko, nestalo se ti něco? ... prostě pořád ;) ) ale už se mi to dlouho nestalo, zatim nedošklo k slzám ...