Po tom, co mi doktorka oznámila to, co mi bylo jasné, matka uznala, že bych měla zůstat doma.
Můj "strašlivý" zánět noso-čehosi způsobil úlevu nejen mně, ale i lidem ve škole, protože tam nebudu.
Tak si tady ležím v posteli a protože jsem včera na klávesnicu vylila čaj, divně to křupe...
Nepřála bych Vám zažít to. Určitě jste si to zažili, ale...zrovna je tak hezky ma já bych byla venku...
Všude jsou kapesníky a prášky. Takže já jdu pozorovat, jak zzachraňujou ptáka v televizi...
Sbohem.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Archiv blogu
-
▼
2009
(55)
-
▼
března
(18)
- Doma
- Pšík...
- To dítě zase jednou přijde...
- Sama v temnotě
- Umírám. Nesnášejte mě. Já se totiž taky nesnáším. ...
- Každý máme něco. Já mám nenávist. Kapička stéká.
- Dotkněme se světla...
- Že by smrtelná nemoc?
- Když ďábel zabíjí (4)
- zase jsem to pokazila. Já nemám žít. Jenom stresuj...
- Když ďábel zabíjí (3)
- Got milk?
- Abych měla přehled
- Jedna dvě...
- Když ďábel zabíjí (2)
- Jedné krásné noci...
- Když ďábel zabíjí
- Jím malý děti. A asi jdu na hřbitov.
-
▼
března
(18)
to musí bejt teda děsná zábava ;) brzo se uzdrav ale tak, aby si nemusela do školy ;) stačí aby si byla nemocná natolik, aby si ještě pořád mohla na PC ;)
OdpovědětVymazat