Emily seděla v malé místnosti obklopená tmou. Sama. Povídala si sama se sebou. Najednou se v místnosti rozsvítilo a Emily se rychle zvedla. Do místnosti vstoupil starý pán. Za ním šel onen doktor, s kterým se Emily bavila v ordinaci.
„Ty jsi Emily… Emily Evansová. Kolego, proč je tu tak mladá návštěvine?“ Řekl starý doktor.
„Emily trpí silnou samomluvou, její život je založen na sadismu. Zabíjí malá zvířátka. Nezjistili se žádné vady v okolí mozku. Nikdo nemůže přijít na to, co to způsobuje.“ Objasňoval doktor.Najednou do místnosti vběhl další muž.
„Je v ní ďábel sám!“ začal vykřikovat. Oba doktoři se ho snažili dostat z místnosti. „Vyslechněte ho!“ chtěla Emily. Začala do obou doktorů bušit pěstmi. Oni muže překvapeně pustili.
„Je to ďábel. Nesmíte ji nechat jen tak někde pobíhat. Je v ní ďábel!“opakoval muž a ukazoval na Emily div ji prstem neprobodl.
„Blázne. Odejděte…“ ukázal doktor na dveře.
„Slibte, že ji nepustíte.“ Naléhal muž.
„Kdo vůbec jste?“ ptala se Emily a mnula si pramínek vlasů mezi prsty.
„Když ti to povím, zabiješ mě až utečeš.“ Odsekl a vyšel z místnosti. „Omlouváme se…“ řekl potom straší doktor.
„Za co? Že vám řekl pravdu?“ ptala se Emily. Doktor zakroutil hlavou a pustil kolegu do dveří. Oba vyšli a zabouchli za sebou dveře. Zhaslo se světlo a Emily seděla v té tiché a tmavé místnosti úplně sama. Ticho prolomil tlumený smích. To Emily se smála.
„Nemají šanci mě tu udržet dlouho.“ Říkala si. „Brzy zemřou…“
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
luxus ;)
OdpovědětVymazat