Dotkněme se světla...

Když si to tak vezmu, zjišťuju, že je lepší, být s těi, co je naprosto znám. A s těmi, s kterýma se cítím být si jistá. Přijde mi, že bylo lepší, když jsem se nebavila s nikým ze třídy. A asi to znovu udělám. Ani nechápu, proč se snažím. Jsou příšerní. A ještě to s nima budu muset pár let vydžet... Toť ale potěšení... Tak se tady teď hrozně nudím. Chce se mi smrkat (mé zelené hleny z minulého článku XD) ale nemůžu najít kapesníky. A jsem moc líná, abych si došla pro další. A je to plejtvání. Zejtra mám dostat biošku... Že by za 5? No, snad to nebude tak hrozný... Ale nechápu, co je na té známce špatnýho. Ta známka je náhodou dobrá. Mě se líbí. Pítrovka zase bude zejtra celá bez sebe, protože nikdo po víkendu nechce hrát tu její úchylnou hru jak musíte měnit hlas a dělat "kuku"... Já hlas neměním. A stejně mě nikdo nikdy nepozná. To bude tím, jak se se mnou nikdo nebaví, tak můj hlas neznaj :D Vcelku výhoda. Pláňátko zase určitě bude mít blbý kecy o písemkách a zase bude dělat své oblíbené "vy jste tak hrozní! A divíte se, že nikam nejezdíte! za to ÁÁČKO je hodné a tak se ani nemusej moc učit!", kurva jedna zeblitá. Tak já jdu zase otravovat polovinu stařecké populace našeho baráku. Ať se zblázněj, hovada... Jo ještě bych zapoměla XD Já se snažila, ale nešlo to... Jako, ruku nikdy nenakreslim... Mě se líbí jenom ta koule :D