Jím malý děti. A asi jdu na hřbitov.

Zrovna jsem se přiznala svojí rodině, že jím malý děcka po cestě do školy. A za to mě chtějí vzít na hřbitov a zdrhnout mi. To zase jednou bude sranda. Až uviděj, jak se tenhle malej ďábel dokáže pěkně vzbudit a letět tou tmavou a nádhernou oblohou.
Jejich vyděšené tváře hledají mojí postavu mezi černými mraky.
Ale křídla se prolomí. Řítím se k zemi a snažím se přistát na nohy. Modlím se, aby vše dopadlo dobře. Vzpomínám na své milované a děkuju za to, že jsem s nimi strávila hezké chvíle.
Dopadám na ruku, která se mi zlomí. Pořežu se o plot sousedova starého domu a krev teče po ulici. Z očí mi stříkají slané slzy, vzlykám a pot slzy i krev polikám. Krev mi začíná téct z úst a já už nevím co dál.
Zavřu oči a úřede mnou se zjeví pár osob. Všechny se usmívají a podávají mi ruku. jedné se chytnu a moje černá křidla znovu mají svou sílu. Vzlétám a pokouším se udržet se na obloze. Kapičky krve padají na chodník.
Letím pět minut a přistávám v lese. Lehám si k pařezu a zachumlávám se do listí.
Už se neprobouzím.
Křídla sklesla, moje tělo nabralo bílou barvu. Začínají se okolo mě shromažďovat lesní tvorové a prohlížet si mojí mrtvolu...