Umírám. Nesnášejte mě. Já se totiž taky nesnáším. Nejsem dost dobrá, abych se mohla mít ráda. Nechce se mi litovat se. Jenom zavřu oči, a půjdu pryč.

Od rána jsem měla nutkavý pocit vyzvracet se.
Příšerně mě bolela hlava a mé zelené hleny promáčely kapesníky.
Ale komu to říct? Nikomu. Není důvod. Ráda trpím. Ale proč si teď stěžuju?! Nevím, co jinýho psát.
Přestávám mít tu chuť do života, kterou jsem měla jako dítě, co nemyslelo na způsob své sebevraždy. Ta chuť prostě vyprchala.
Jediný, co mě teď baví, je psát básničky o tom, jak je svět hnusnej apod. maximálně poslouchat písničky...
Jediná věc, co mi dodává tu malinkou jiskru je taková osoba. Taková hrozně milá osoba. Neberte si to někteří špatně.
Včera, když jsem byla vyzpovídána z toho, co bylo ve škole, jsem oznámila, jaká byla nuda na občance a matka hned udělala "Tebe už nic nebaví...". A co je jí do toho?! Jo, je to moje máma, ale to neznamená, že mi poleze do problémů. Nikdy je s ní nebudu řešit.
Už pro její dobro.
Já lidi jenom stresuju. Cítím z nich ten odpor ke mně.
Nechce se mi do školy. Co bych tam dělala...? Učení je nuda, poslouchat kecy těch imbecilních pipinek zamilovaných do hsm je taky nuda, sedění v lavici a poslouchání mpčehosi (je mi naprosto jedno kolikátka to je) je sice zábavný a uklidňující, ale přes ty ječící hovada neni slyšet jediná nota.
Asi jsem se zapoměla zmínit, že jsem dneska málem omdlela. Seděla jsem na židli u svojí "psycholožky" (není to psycholožka, ale se vším se jí svěřuju) a najednou se mi zamotala hlava a skoro jsem z tý židle spadla. Tak snad máti pochopí, že jsem naprosto hotová a nechá mě aspoň jeden den doma...
Jdu do sebe nasrvat pár ibalginů a vyvolat zvracení pomocí kartáčku na zuby.... Mějte se tu hezky.
A taky někde pozdravujte...


PS: Asi tady pár dní nebudu. Dostala jsem 3- v němčiny... Náhodou, je to pěkná známka, ale znáte mojí máti...