Baví mě sledovat, jak mi krvácí ruka. Ta krev je taková...taková sytá.
Tak co? Jakj je život?
povím vám to. Je to svině. Jeden by z toho brečel. Kdybych chtěla, vypláču moře. Ale já nechci. Zuby drtím o sebe a je mi zima i když venku je tak 20 stupňů.
Jenom doufám, že stihnu ty krvavý kapesníky schovat než přijde máti.
Mám sto chutí napsat tou krví na zeď něco co teď vyjadřuje ten hnusnej pocit co prožívám. KURVA!
Někdo by mě měl zabít. Zasloužím si to. Nemá cenu veřejně prohlásit proč jsem to udělala. Nikdo to nevyřeší. Doprdele...
Na co je nám někoho milovat? Já ani nevím. Jenom vím, že s tím nepřestanu.
Jak láska, tak přátelství bolí. A teď už tuplem.
Jdu schvávat kapeníky. Sbohem.
Zabte mě, nezasloužím si život.
Smrti zdar, děti temnoty...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
jj moc slovíčko :D ještě teď z něj chytám výtlem :D
OdpovědětVymazatehm ... na to nemám slov ...
Auu... život je svině a taky mám často potřebu někam hodně výrazně napsat/vyřvat svoje myšlenky... ale nenapadají mě dostatečně silná slova... protože život je doopravdy proklatá svině. Dneska mě trochu povzbudil déšť a ledový vítr, zabouchla jsem si klíče a musela jsem, bez bundy, bez mikiny (tričko žel s dlouhým rukávem) za taťkou do práce (=pěšky, asi čtvrt hodina), to bylo docela povzbudivé (aby těch závorek nebylo málo, nesměla bych jít jen v tričku v takovém počasí, teď jsem musela. Díkybohu). A ještě se mi líbilo psát aktuality do školy (souhrn událostí za poslední týden), všichni píšou o politicích apod., na to jsem se celkem vyflákla, hlavně jsem vypíchla chlapa, co si uřízl prst a snědl ho, Rusa, co zaživa pohřbil člověka a chlápka, co ho v nemocnici za živa žraly myši, ale nemohl se hýbat. Spolužák trefně poznamenal, že jsem sadista.
OdpovědětVymazat